Hotová je jedna devítina, zbývá 48 čtverců, to je 480 dní. Jeden čtverec trvá asi 10 dní. Tak hotovo bude až někdy za 69 týdnů. Nebo jinak – když mi jedna devítina trvala 2 měsíce, budu to dělat ještě 16 měsíců.
Zkusím s tím pohnout.
Zamilovala jsem se do těchto králíčků. A vůbec do romantických obrázků. Vždycky, když si je prohlížím, říkám si: „To by se vyšívalo!“
Tak už zbývá jen 49. Statisticky by to mělo vyjít na 1 rok a 4 měsíce. Kupodivu mě pohání fakt, že každé oko je jiné a jsem zvědavá, jaké bude to další.
Je mi jasné, že na tom budu dělat snad rok.
Začíná se vybarvovat.
Dlouho jsem sem nic nepřidala. je téměř polovina roku 2023, dnes jsem dokončila Okouna, před vánoci jsem dokončila Floru a nic z toho se zde neobjevilo. V mém životě proběhlo několik zásadních změn, snad proto. Musím to dát do pořádku.
Celý příspěvek
Černočerná zem, ale už se na ní pěkně vyjímá nožka a vyšívalo se to moc pěkně. Budu pokračovat doleva, ať tu zem už mám z krku.
Už jsem za polovinou! Hotovo 52%.
Horní mrak předposledního slupce čtverců je hotový. Šlo to nějak podezřele rychle, ale to bude tím, že šedý mrak nebyl tak rozsypaný. A taky jsem na to měla čas.
Kousek jasného světlého nebe. I když se jeví jako žlutavá plocha, obsahuje nejméně osm barev. Vyšívalo se to hezky. Jasné světlé barvy se vždycky vyšívají hezky, je v nich jakási radost.
Už je tam konečně trochu něco vidět. Ruka rozhazující květiny. A nebe. Co dodat? Jedeme dál nahoru až do nebes.
Další kousek hotový. Už je to zajímavější, už je cosi vidět. Třeba ruka, která drží kytici. A rýsuje se druhá, která rozhazuje květy. Moc se těším na další krok ke zobrazení hojnosti a rozdávání krásy.
Nemám to ráda a snažím se to nedělat. Myslím tím mnoho načatých a nedokončených projektů. Protože trpí tím to, na co jsem se těšila (např. Flora už byla 2x odsunuta a předběhnuta jiným projektem). Ale tenhleten Okoun je pro mého přítele rybáře a zatím je pasován na projekt „cestovní“.
Hurá, okrajové čtverce se skálou jsou hotové, k nudné skále se už nemusím vracet. Zaujaly mě však mraky vedle skály a hodně mě bavily. Budu se dále věnpvat jim, dokud mě to drží a baví.
Dokončený další kousek – předposlední postranní „čtverec“ či spíše zúžený obdélník o velikosti 1.500 křížků. Šlo to rychle, protože jsem v předchozím čtverci hodně přetahovala, čili vyšívala hodně za hranici čtverce, co mi bubínek dovolil.
Jsem tu zpátky se svým vyšíváním.
Musím začít odprostředka, protože vyšívám už dlouho.
Prostředek neznamená střed, znamená to nějaké místo mezi začátkem a koncem (začátek byl někdy v roce 2005).
Dnes jsem dokončila další okrajový „čtverec“ se skálou. Je to jenom skála s pár kytkama. Každý kousek dobrý. Strašně se těším, až budu moci skočit dolů a pracovat na postavě, to mě žene kupředu.
Dnes jsem Chlapce vyprala a vyžehlila. Peru normálně v pračce s bílým prádlem na 60°C a žehlím zamokra až do úplného vysušení. Prý se má žehlit pouze z rubu, ale já to smýkám opatrně i přes líc.
Vyšitý poslední křížek projektu. Jsem ráda, že jsem si mohla zrealizovat svoji vlastní předlohu vytvořenou pro někoho jiného v roce 2005. Původně v plánu nebylo, že ji budu vyšívat já.
Hotový předposlední čtverec. Zbývá už jen takový malinký kousíček, dneska mě od toho nikdo neodtrhne. Je to jistý druh vzrušení, tohleto dokončování.